Writen by VeriNiki... na Blog.cz

Terka s strašně těšila na prázdniny. Ale vůbec nečekala, co by se ji mohlo přihodit...

7.) Konečně doma

"Sladký domove" prohlásila Anne před javorovými dveřmi a nasála příjemnou vůni nasládlého pečiva. Milovala ten dům. Richard položil její zavazadla na parkety v předsíni a usadil se v zaprášeném křesle. Vanessa stydlivě stála ve dveřích. "Pojď ke mně, má dcero!" zvolala Anne a objala ji. "Posaď se" pokynula ji rukou a odběhla do kuchyně. "Anne, sedni si! Nesmíš se příliš namáhat!" sekýroval ji Richard "Ale vždyť jsem zdravá jako rybička! Vaness, co furt stojíš mezi dveřmi! Richarde, pomož ji s kočárkem! Tak nestůj tam ja-ko sol-ný slo-" Anne to nezvládla a sesunula se k zemi. "Mami!" zavřeštěla Vanessa a utíkala k ní. Jenže svým ostrým popatkem udělala díru do parkety a s velkým žuchnutím spadla na zem.

Richard už dávno klečel u Anne. "Anne, drahoušku! Vzbuď se! Přece nechceš být zase v nemocnici a jíst ty jejich nechutná jídla-" Anne leknutím nadskočila "Fuj! Ta jejich rybičková pomazánka! A ty knedlíky!" Richard se zachichotal. "Vani? Jsi v pohodě?" Vanessa se zvedla ze země. "Jo dobrý," odpověděla "ale parkety to nevydržely" prohlásila a zoufale se zadívala na díru v podlaze. "To nevadí, to se spraví!" uklidňovala ji Anne a pomalu se zvedala ze země. Richard ji podepřel a doprovodil ji do její ložnice, kde ji uložil ke spánku. Anne okamžitě začala chrápat. Richard se na ni usmál a potichu zavřel dveře.

Sešel dolů po schodech, kde se usadil naproti Vanesse. "Víš, Vani, promiň co jsem ti řekl. Byl jsem
rozrušený a-" "To je dobré tati. Pochopila jsem to." Stiskla svému tátovi ruku. "Jenže, jak to řekneme Anne?" Zeptal se Richard a dlouze se podíval na svou dceru. "Co mi jak řeknete?" řvala z vrchu Anne. "No nedivte se! Tyhle zdi jsou tenké! Všechno jde slyšet!" Vanessa s Richardem si skousli rty. Vanessa vyběhla nahoru po schodech a přivedla sem svou mámu. "Víš, mami... Já mám rakovinu." "Tak ten sen nelhal." Zamumlala Anne a spadla na zem. Naštěstí jen omdlela…

"Anne, co je ti?" zděsila se Vaness a snažila se ji probudit. Anne pomalu otevřela oči. "Jaký sen?" optal se ji Richard a posadil ji na křeslo. Anne mu všechno vylíčila. "Ty jsi génius, Anne! Ty jsi na to kápla!" zvolal Richard a Vanessa se na něj nevěřícně podívala. "Vyprávěj mi i o těch dalších snech. O těch co se ti zdálo jak jsi byla v kómatu." Pobízel ji Richard. Anne mu vyprávěla o jeskyni, žluté zemi se spoustou duší mrtvých těl a o opatrovatelce, která vedla Vanessu do hrobu. "To mi už moc času nezbývá" zamumlala Vaness a sklopila oči. Dlouho nikdo nepromluvil. "Pozítří mám umřít" prolomila Vanessa ledové ticho. "Panebože!" zvolal Richard a tentokrát omdlel on…

Čekala nás válka... nekonečná...

Trvala roky, bojovali jsme ze všech sil, ale i přesto Crassus stále vyhrával. Otroků ubývalo. Vojáci se shromažďovali stále dokola, jako kdyby jich bylo nekonečno. Snaha byla marná...

Láska je jedna velká moc. Je mocnější než peníze, krása apod. Když se zamilujete, a ten dotyčný s vámi chce chodit, všechno vypadá růžově. Stále si zpíváte a vyzařujte lepší náladou. Ale problém je v tom, že když máte velmi žárlivou povahu, tak se přestanete bavit s holkama, na který se váš idlo podíval. I v opačném případě. Začnete být smutní a navztekaní, když se  svámi váš idol rozejde, nebo vás podvádí, či Vy si myslíte, že vás podvádí. Měsíce se  z tohoto šoku dostáváte, a až jste vyléčený, tak se znovu zamilujete. A tak to jde pořád dokola. Rada: pokud si chcete svého idola, s kterým chodíte udržet co nejdýl, snaž se nebýt žárlivá, být s ním pořád, stále dokola mu psát sms. Neříkám , že je špatné posílat mu sms ale nejlepší bude, když pošlete tak 2-3 sms za den, tak je to v pořádku. Když s ním nebudete moc dlouho, tak ho neomrzíš a bude po tobě toužit. Nebuď žárlivá, to kluci, ani holky nemají rádi. Cítí se omezeni. Nezruni vztekem, když se baví s jinou holkou.

______

P.S. vím že o tom vím velké NIC, ale pochopte, že tohle jsou mé úvahy. něco jako můj deníček. Pokud se vám to nebude až MOC líbit, tak napište. :-) Hlavu vám neukousnu. :-) 

Jsem normální holka, která chodí s kámošema za školu a jmenuji se Radka. Mám 14 let.Toho osudného dne jsem jen tak seděla na zídce u školy s kamarády. POvídali jsme si o módě, chvíli drbali jednu hnusnou holku z béčka, holky řešily kluky a kluci zase holky. Zkrátka normální den. Protože bylo vyučování a naše "drahé matinky" nám nabalily svačinku. Pořádali jsme soutěže typu "Kdo má nejtrapnější maminku" a "Čí svačina je pěkná srač**"

 Všichni vytasili svoje svačiny, když v tom Jura povídá:"Mám něco lepšího než svačinku" pochlubil se a vytáhl cigarety. Všichni jsme nadšeně zatleskali a nechali jsme si od Jury zapálit." Ach, ta vůně!" procitali někteří. Já jsem se jednou nadechla a hned jsem se rozkašlala. Cigaretu jsem típla a vytáhla své "nudné" jablíčko od "nejmilejší maminky". Zakousla jsem se- a náhle ostrá bolest v zubu. Podívám se na jablko a na něm krev! Ihned si balím věci, řeknu "čau" kámošům a běžím domů. Jablko jsem hodila zpátky do krabičky s Ramínou a Rémem...

Iveta jela se svou třídou na výlet do dinoparku. Sotva tam přijeli, všichni kromě Ivety se vrhli k 3D kinu. Nešla tam, protože ten film viděla postopadesáté! Sedla si na nízkou zídku a nohama rozhrnovala písek na chodníku. Potom měli únavnou přednášku o všech dinosaurech apod. Jak jeli zpátky, zastavili se na malém náměstí. Bylo strašné vedro. Holky byly v kraťasech a tílkách, kluci taky. Na tohle vedro byla i rexona krátká! Iveta si chtěla koupit zmrzlinu, jenže už ji nezbyly peníze. Kámoška Irena ji řekla, že v té kašně uprostřed náměstí jsou drobáky. Iveta se bez rozmýšlení rozběhla ke kašně a protože měla na sobě značkové oblečení, které dostala už od své mrtvé babičky, si svlékla oblečení včetně podprdy a vlezla do kašny. Začala sbírat drobáky, když v tom uslyšela smích. Všichni kolem se řezali smíchy. Malé děti na mě ukazovaly a jedna bonzačka z naší třídy to řekla učitelce. Iveta popadla oblečení i s drobákama a pospíchala se někam převléct. Jenže to bylo ještě horší! Natočila ji i kamera, jak běhá nahá po náměstí! Iveta z toho měla pěkný průšvih a od teď se vyhýbá všem kašnám...

Přechází silnici, když v tom skřípání brzd, troubení, bolest a tma. Jen jedna velká nicotná bezvýrazná tma...

Dneska je hrozný den. Strašně moc zraněných, mnoho náročných operací a plné čekárny. Usadila se do křesla na lékařském pokoji a uskrla si kávy, kterou hned vyprskla, protože byla vřící. Ihned položila kávu na stolek a běžela k umyvadlu. Skvělé, teď ji bude při mluvení bolet jazyk. Nic lepšího si nemohla přát. Pustila ledovou vodu a schladila si jím popálený jazyk. Rozrazily se dveře a vnich stál doktor  Kevin Ocopper,  Sářin kolega. "Stalo se něco, Sáro?" optal se ji monotóním hlasem. Sarah na něj pohlédla, jazyk ještě pod proudem ledové vody. "Spaia em si jasyk" zašišlala nesrozumitelnou odpověď "Aha," pronesl Kevin "No já jen že nám přivezli toho slavného zpěváka a herce, toho Dennyho Haksense."

Niki! Vím, že škola v přírodě nebyl jeden velký zážitek ale hromada mega, supermega a multikopa okamžiků, které se mi staly poprvé a taky ten divný den, kdy brečeli naprosto všichni. Všichni se pořád hádali a nějak se mi to tam nelíbilo... Hádaly jsme se my čtyři na pokoji, a myslím, že kvůli naprostým hloupostem. Vyústilo to v okamžik, kdy jsem nevěděla, na čí stranu se mám přidat. S Verčou E. jste se hádaly a ani já jsem na Tebe nebyla nejmilejší. Potom mě to mrzelo a... Prostě se Ti chci omluvit, za vše, co se stalo v uplynulém týdnu! Jsi úžasná holka.

                                                                                               Tak papa!!!

 P.S.: Můžu si teda v té matice sednout s Tebou?? Mocmocmocmocmocmocmocmocmocmocmocmoc Tě o to prosím, jsem zoufalá...!!! Tak mi odpověd' napiš na blog co nejdřív, ju?? Strašně moc Ti děkuju a ty trička jsou fakt úžasné! Kde jsi je koupila??Jsou k sežrání!!!

Jsem na škole v přírodě a- ne, učitelka řekla moje jméno, že jsem na řadě. Mám jít ve tmě po cestě a číst si papírky u svíček, které mi řeknou, co se mnou bude. Do háje. Stezky odvahy nesnáším. Už tak jsem málem přišla o život. Jednou jsem měla zlomenou nohu a našli mě až ráno. Nebo jsem se málem utopila v řece. Zkrátka špatné vzpomínky. "Tak jdeš nebo nejdeš?" zeptala se učitelka. Nechtěla jsem být za srababu a tak jsem se pomalu vydal do prázdné nicoty. První svíčka - Už se na TEBE těším. "Do prdele" pomyslím si a jdu dál. Zatím žiju. Druhá svíčka- Čas, kdy ožívají mrtví. Už se klepu strachy. Doufám že zrovna TEĎ- ááááááááááááááááááá!! Uf, byl to jen strom. Douffám, že na mě zrovna teď něco nevyskočí. Třetí svíčka- teď se v žádném případě nesmíš OTOČIT! Panebože!

6.) Co mám proboha dělat?

"….já, já, já mám rakovinu. Zhoubnou" Vanessa sklopila oči. "Och můj bože, za co mě trestáš?" pomyslel si Richard a obejmul svou dceru. "Kolik ti zbývá dní?" zeptal se bezhlavě Richard. "Tati!" vydechla Vanessa a spolu s Judy odešla pryč. "Tak tohle jsem podělal." pronesl Richard, zaplatil a vyrazil zpátky domů.

Otevřu dveře a vidím, jak můj milovaný Kuthio se líbá s mou největší nepřítelkyní Ranee. Cítila jsem jak mi pulsuje žíla na mém spoceném čele. Jakmile mě spatřili, okamžitě se přestali líbat. "Ty hajzle"

zařvala jsem a utekla pryč. Sesunula jsem se na zem, kde jsem brečela, dokud mě neutěšil Samir...

Byly Vánoce. Spolu s mými sourozenci Simonem a Hanou jsme letěli k našim do ložnice. Maminka a tatínek tam spolu leželi nazí v posteli. Táta se uličnicky usmíval a maminka spokojeně spala na jeho chlupaté hrudi. Tatínek nám rozdal dárky, a omluvil se, že musí jít na záchod. S očekáváním, že tam bude to, co jsme mermomocí chtěli, jsme otvírali dárky. U nás doma jsme nevěřili na ježíška, jako ostatní trapní děti. Já jsem Franceska, je mi 10 roků, Haně je 9 let a Simonovi je 8 let. Zatřepala jsem malou krabičkou. Zachrastilo to. Pomalu, ale pomaličku jsem otvírala víčko. Uvnitř byl nádherný prsten. Maminka mi řekla, že to je pravý modrý diamant. Vyvalila jsem na ni oči a prsten jsem nesla jako nejvzácnější věc na světě. Uložila jsem ho na bezpečné místo a utíkala za tátou. "Tati! Tati! Ten prstýnek je krásný!" Stála jsem u dveří koupelny. Žádné zvuky. Ani rožnuto nebylo. S taťkou něco nebylo v pořádku...

Jsem slavný, popový zpěvák a nejhezší herec pod sluncem. Je mi 20 let, a fanynky mi leží u nohou. Nedávno jsem nazpíval slavnou písničku "Love me, I love you". Prodalo se milión výtisku za jediný den! Máte pravdu, jsem Denny Haksen! Lidi mě milují! Jsem jejich snem, provázím je ve dne i v noci, oni mě prostě neuvěřitelně milují! Já vím, já vím, jsem příliš skromný. To víte! Showbyznis! Ale co se z nenadání stalo...

Kelly kdo…?
2.díl

Ahojte všeci! Dneska je bombový den! Mám 12.narozeniny!!! Konečně je mi stejně jako skoro všem ve třídě! Totiž všichni(teda skoro), už měli 12! Ale nebude to na dlouho, moje nej kámoška bude mít už v říjnu 13.! To je tak nespravedlivé! Ale naštěstí Niki(ta, co se mnou vlastní tento blog), bude mít 12.narozky 10.června 2010, takže je máme plus minus 6 dní od sebe(pcha, 6 dní je úplné nic!). Jsme obě dvě narozené ve znamení blíženců, takže si rozumíme(až na pár drobností). Dneska jsem byla u doktorky. Pak jsme s bráchou aspoň hodinu tvrdli v autě(neptejte se mě proč, to se mnou nemá nic společného) a pak jsme si ještě byli koupit chipsy(já jsem je chtěla jíst v buse ale brácha mi to vysloveně zakázal, jsou totiž jenom JEHO!!!). Kolem třetí má přijít kámoška, aby mi donesla sešity na dopsaní a abysme si pokecaly(ach jo, proč jsou telefonní hovory tak děsně předražené?!). Mám si ještě uklízet pokojík, ale vůbec se mi nechce! Už jenom z toho důvodu, že jsem se na obědě přežrala! A ještě něco: strašně mocmocmocmocmocmocmoc se omlouvám, že tu ještě není Kelly kdo... 2.díl, ale včera jsem ho nestihla dopsat, takže slibuji, dnes už tu bude! Přísahám!

                                                  Mějte se hezky a užívejte života!!! Papa!

                                    A ještě jedna věc; pilně pište komenty, at' nás upozorníte na naše chyby a at' vám můžeme vyhovět např.:kdybyste chtěli nějakou novou rubriku nebo abychom s Niki psaly i o nějakých jiných věcech! Prostě se svobodně vyjadřujte, je tady pro to místo!!!

Inka má 15 let. Je modelka, která fotí pro Bravo, Bravogirl, Top dívka, Popcorn aj. Už na ni čeká bílá limuzína, která ji odveze na focení do Německa. Vydělá za to 20 tisíc eur. Jenže potřebuje nutně na záchod. Zašla do nejbližší hospody, kde byly záchody, ztáhla si minisukni do A, a koukala na své vypracované nožky. Kolik úsilí a nervů ji stálo, než se z baculky proměnila v sexy slečnu. Kam to až dotáhla! Je na sebe hrdá. Umyje si ruce a vychází ven. Míří si to ke dveřím, když v tom se začne celá hospoda chechtat. Ne chechtat, ale řechtat! Inka si myslí, že jsou retardovaní a se sebevědomím vykráčela před limuzínu. Očekávala pár fotografů, kteří po ní budou chtít její zářivý úsměv, ale fotografové se místo obdivování váleli smíchy na zemi. Inka si poklepala na čelo a zohla se pro své sluneční brýle značky D&G. Jenže to se chláme i šofér. Inka se podívá na svůj zadek. Sukni má zakasanou za kalhotkami s krtečkem!Dárek od mámy... Celá rudá vlezla do limuzíny a už si dávala pozor, jsetli nemá sukni za kalhotkama....

Jsem otrokyně Arsimeda. Píše se rok 70 př.n.l... Kvůli své mužné postavě pracuji v dolech, kde se kope zlato. Pocházím z bývalého města v Řecku, z Apollony. V mých 18ti letech naše město napadli Římani a já jsem přišla o celou rodinu. Všichni z naší rodiny(kromě praprapradědečka Archimedese) byli zabiti mladí, velmi mladí. Moje máma umřela ve 38. Táta zase ve 40. Moje sestřičky dvojčátka Juneaes a Gertanes v pouhých 8 letech. Praprapradědeček žil na Sicílii. Zemřel během Punských válek. Jak já nenávidím Římany. A teď pro ně pracuju v této nehorázně smradlavé, tmavé a špinavé díře. A to skoro zadarmo.

5.)Anne a Vanessa

Richard se svou dlouho hledanou dcerou Vanessou a vnučkou Judy mířili k nemocnici.

Vzal si jedny noviny, aby zjistil, co se stalo ve světě. Zaujal ho titulní článek: Zítra, 28.7. 2045, bude do vesmíru vyslána družice, aby nafotila snímky planety Paranoia. Doufáme, že z toho všeho úsilí něco vznikne…
"zvláštní" zamumlal si pod fousy Richard. "Říkal si něco??" optala se Vanessa. "Ne, nic"

"Kde je ta nemocnice?"

"Přímo se na ni díváš"

"A-ha" řekla Vanessa a zamířila ke vchodu. Pomocí zdravotních sestřiček se dostaly Annemu pokoji. Stále spala. Přisedli si k její posteli a tiše seděli…

Jo jo, všechno v cajku :D z dějepisu jedna, z fyziky jedna, zkrátka samé jedničky :D odteď se budu jen smát a smát. Zítra poslední den a pák, chystání na školu v přírodě! SE těším! Doufám, že to nebude nějaká díra, i když je to naší škole podopné :-) Co nejlevnější :/

 Dneska jsme s Julčou dostaly zprda od veverky (Kusáka) za to, že jsme vlezly do rozmlácené skříně ve výtvarce :D Jeho slova:" Jste vy vůbec normální? Váte, kolik ta skříň školu stála? 3 000kč! Chcete si to zaplatit??" hodila jsem pohled že mě to mrzí a zuřivě odpochodoval pryč. :D Potom kluci postavili pyramidu z lavic, asi tak 4 vrstvy  a potom to všechno křáplo dolů... :D

Ve výtvarce jsme s kámošema vyráběli karikatury učitelů. (Já kreslila, oni vybarvovali a stříhali) no jo, takové kraviny, to je moje. Teď jsem si chystala věci na školu v přírodě (což jsou kalhotky, fusky, člověče! i čočky jsem si nachystala!) (Kecám!!)

Tak snad zítra nikdo nepřepadne s písemkou :-) Tak se mějte :-)

P.S. Veri! Můžeš být ráda, že jsem překecala úču, aby k nám na pokoj nedala Štětku! Sice je na mě pořád nasraná. A bonzla na mě ten toaleťák! Nasrat! Jo a rozhodně přijeď v ponděli před autobus! Pls! Jeď na školu v přírodě! Bez tebe to není ono. V 7:40 na hradské :-) :-)

Jo, od pondělí jsem nemocná. Doktorka mi napsala antibiotika. Jsou hořké a nejdou mi spolknout. Víte, já na polykaní prášků nejsem vůbec žádný expert. I když mám spolknout jen malý zelený prášeček Prothazin, hned dostanu zimnici a ucpe se mi krk(obrazně, ne doopravdy, samozřejmě). Ty antibiotika jím každé ráno a večer, ale stejně jsem si ještě nezvykla. Dneska ráno jsem vstala v 8:45 a šla jsem se nasnídat. Super! Bábinka mi donesla čaj a čerstvé rohlíky! Čerstvé rohlíky! Lidi, já chápu že na čerstvých rohlících není nic zajímavého, ale když sem k nám, do takového zapadákova dovezou čerstvé rohlíky, nezbyde za několik málo desítek minut nic. Tomuto "obchodu" se ani nedá říkat "obchod", nemají tu ani ty nejzákladnější potřeby(o toalet'áku nemluvě)! Dopoledne jsem byla u babičky a dívala jsem se jak mi zašívá sukni(rozjel se mi zip), a pak jsem jí pomáhala uvařit nějakou omáčku na špagety(a bylo to poživatelné, dokonce fakt super dobré). Pak jsem si už doma nahoře četla nějaké horory co měly pointu Vražda, to miluju! Ale začala jsem se bát, takže jsem to odložila najindy(respektive, až bude něko doma). V 16. hodin přišla moje sestřenka a s bratrem nadělali asi 125 decibelů(nic víc, nic míň). O něco později přišel i bratránek ale neměla jsem náladu kecat s ním(byla tam spousta důvodů ale tak nějak mě odradil i nápis na jeho tričku; PORNO KING.) Já naprosto chápu že se mu to tričko líbí(ehm chm). Zdrhla jsem před ním domů, nahoru a sedla jsem si k počáku. A protože vás mám tak ráda(ironie lidi), začínám pomalu psát Kelly kdo...? 2.díl, tak doufám že to stihnu. A kdyby ne tak zítra to tu už určitě bude, slibuju!

                                                                    Mějte se krásně, papa!!!